35 (únor 2020)

představuju si nás dva spolu

v božským obětí smířený s bolestí

válíme se na podlaze ve střepech vzpomínek

včera je dneska a zejtra asi už nebudem 

řídíme se pudem – tak jak to má bejt

buď na sebe zbudem nebo to nech (bejt)

je nám mdlo, pijeme už dlouho

přibližně osumnáct hodin 

a sedm let už louhujem svý emoce

říkáš mi kurvo a směješ se

 jak šílenec v záchvatu zkurvený mánie

pálíme mosty, postele i vesnice

ve snu sníme o jinejch

slib mi, že stejný nikdy nebudem

usměj se, stejně nás to nemine

hříchy jen tak nesmyjem, na to není čas

když žijem pro bolest nemůžeš tvrdit že není zač

piano, kytara a levný víno

vypijem se až na dno světa mýho

tak dělej, řekni to

slib mi to