hovno (říjen 2019)
pomalu umírala. mně bylo deset rozbitejch sklenek na podlaze, padne deset facek
slibuješ že bude dobře i když nechápeš co se děje hlídáš za obrazem
dech voní jako dvacet vodek neposloucháš ve škole a je ti pořád špatně
zola věděl o čem píše předurčení neutečeš, stojíš za barem je ti třicet
kouříš route 66 třetí šestka tě pronásleduje
třetích šest tisíc v řadě s červenym pruhem na straně, zkásnou tě o ně
klepe na dveře je pozdě
zhasni světla dělej že tu nejseš. poslechni mámu, má tě ráda
půlka života v mlze. squat, pank, slimáci v nádobí a jedna postel pro tři lidi
lepší budoucnost pro naše děti. táta tě miluje i když nevíš jak vypadá
jsou to j e n o m slova. někdy tě poslouchaj a někdy ne tim líp
je úplně jedno co vymyslíš co řekneš vážně
o čem sníš, to si nevybíráš ty
dvě pravdy, tři lži. loterie. čas teče a ty mu neutečeš je deset a neni ti deset
když jde o život, jde přece o hovno.