co jsem slíbila, to jsem dodržela, takže po slibovaný aktivitě přišla očekávaná odmlka a všechno, co jsem asi napsat mohla, jsem samozřejmě nenapsala. jak už jsem zmiňovala, z velký části je to pro to, že nemám úplně chuť psát formou deníčkovskejch záznamů a nějak se prostě asi nestalo nic tak velkýho o čem bych měla chuť se rozepisovat.
prázdniny jsou za náma (což jste si asi všimli když už jsou zas pomalu vánoce) a během nich jsem stejně byla jen v práci a nic jinýho co by stálo za řeč jsem nedělala... ale když jsem u toho, možná bych mohla napsat něco o mojí práci a asi práci jako takový, protože když nad tim přemejšlim, jsou věci který se tohodle týkaj a zrovna mě serou.
na začátek teda čas od času dělám v pivnici Zlý časy na Synkáči (takže se za mnou někdy stavte na pivko a pro knížku), kde pomáhám v kuchyni. to jsou burgery, půlmetrový párky v rohlíku, krkovice a další píčoviny na grillu a jestli se vám to zdá jako voser, tak je to fakt skvělá práce za příjemný kilo na hodinu. se mnou v kuchyni je šedesátiletej Lišák, kterej chlastá první ligu a je frajer, s kterym se chcete kámošit. Lišák často vypraví kde s kym byl, kolik toho vypil a jaký pipinky tam byly, takže je vždycky o čem se bavit.
taky často mluví o Tmavěně a o tom jak ho sere, což je vlastně jeho žena Světlana, ale to mi chvilku trvalo než mi to došlo. Lišáček má dvě děti, Amálku a Matese (?), Mates hraje fotbal a Amálka je malá, takže toho asi moc nedělá a hlavně je zajímavější poslouchat jiný storky.
když teda nekecáme a nechlastáme, tak jakože pracujem. jsou dny, kdy se děje fakt hovno, ale pak se teda zas stane že je tam rezervačka pro padesát čuráků a všichni maj hlad a člověk pak nemá tři hodiny čas se podívat ani na čas. (zlý časy)
moje práce teda spočívá víceméně v tom, že dělám takový věci jakože rozkrajuju pečivo, mažu ho máslem a házim na grill, pak dávám dohromady burgery, vobčas dělám maso a různý saláty, dalo by se to demonstrovat jako fastfood, až na to že tohle je v pohodě práce.
a teď proč jsem se rozhodla psát o práci. máma nikdy neměla moc prachy a proto já taky ne a hlavně jsem po ní ve finále ani nikdy nic nechtěla, protože toho má sama dost a já nemám vůbec chuť po ní somrovat prachy na cigára nebo nějaký vlastní věci.
než mi loni vyšla knížka a začala jsem nějak pořádně chodit do práce, nikdy jsem neměla prachy a z pohledu mejch kamarádů jsem byla socka, která nikdy nemá na to jít někam na žrádlo nebo prochlastat všechny prachy a vůbec takovýhle věci a já jsem takovej citlivej človíček, kterýho to dost uráželo a hlavně mrzelo. lidi mi řikali "Zito, běž pracovat," a já rozesílala denně tisíc životopisů úplně k ničemu, a když už se mi odněkud ozvali, neměla jsem šanci stíhat to se školou. takže jsem dál byla středem různejch urážek jaká jsem píča zatimco všechny ty děti dostávali pravidelný kapesný a další mraky peněz od rodičů, což já jsem neznala.
a teď se teda dostávám k tomu, o co mi jde; v mým okolí je hromada rozmazlenejch parchantů anebo lidí, který teda tvrdí že od rodičů nic nedostávaj, ale stejně veškerý jejich příjmy tečou od nich a ještě maj potřebu nadávat, že to takhle někdo nemá nebo brečej že dostávaj málo, místo toho, aby šli teda sami pracovat. jasně, že když člověk neni plnoletej tak je normální aby ho rodiče živili, ale přijde mi hrozný když to jsou takový ty kundičky a debílci který třeba hrozně hrotěj fashion a maj supreme od maminky, kupujou si za kapesný drogy a v pátek s kámoškou boženu s colou.
na jednu stranu chápu, že když je někdo dobře situovanej, tak samozřejmě nemá důvod svejm dětem odpírat věci, pokud na ně maj a třeba si je zaslouží, ale sere mě, když ty lidi nadávaj že je práce zbytečná. já jsem se svojí práci naučila milovat a i když mě to tam občas sere, tak je fakt zasraně skvělý mít vlastní peníze a neotravovat rodiče pokaždý když něco chci.
nechápu, že jsou fakt takový lidi, který vykřikujou, že nikdy nepůjdou pracovat a když už se někam dokopou, po tejdnu se na to vyserou s tim, že je to zbytečný a že čas strávenej v práci můžou využít mnohě líp; třeba flákáním se venku, prodáváním skéra a stěžováním si, že maj málo pěnez a přitom je skvělý, mít nějakej vlastní příjem, vážit si těch peněz a všech těhlech píčovin okolo, protože já fakt půjdu radši do práce dělat něco pro sebe, než někde sedět s lidma který mě ve finále ani nebavěj.
nejsem si jistá, jestli se mi to všechno povedlo shrnout a vysvětlit tak jak jsem chtěla, protože mi to samotný přijde takový zmatený a nechci abyste z toho třeba vyvodili že je špatný když rodiče živěj svoje děti, mně jde spíš o ten přístup a o to, jak napíču je kvůli něčemu pořád brečet jak uplakaná kunda, když stačí něco pro to udělat. #SEBEREVOLTA
