můj blog opět zeje prázdnotou už x měsíců, a sic se toho děje relativně dost, nějak vůbec nemám chuť o čemkoli psát a moc nevím čím to je, ale prostě to tak je… vzhledem k tomu, že se chci alespoň trošku držet těch tematických článků tak je to pro mě taky těžší, protože mám pocit že by to o všem vyšlo jen na pár řádků o hovně, ale abych byla upřímná, asi mi nic jinýho nezbyde. takže teda takhle:
o pózách a pózičkách
na začátek bych fakt hrozně ráda konstatovala jen to, že jsou situace kdy se tomu nejde vyhnout a především jsou pózy a pózičky. většina lidí se totiž nevyskytuje jen v jednom okruhu lidí, ale spíš v různých spektrech a člověk se pak automaticky trošku přizoůsubuje sortě lidí, ve který se právě nachází. já mám kolem sebe dost různorodý složení lidí a částečně se to i odráží na mým chování, i když si teda nemyslim, že bych si hrála na něco co nejsem. bavim se s lidma kolem básníků, což když řeknu trošku nehezky, tak jsou vesměs všichni takový intelektuálové a i přesto že většinu času stejně řešíme píčoviny, tak se občas řeší něco dejme tomu důležitějšího nebo teda spíš vážnějšího. ve škole se zas bavím s pár lidma, který jsou vyloženě takový ty párty lidi, ale mám pocit, že nic jinýho v tý hlavě nemaj a nedokážu si moc představit, že bych se s nima bavila jinde nebo o něčem jinym než když stojíme před školou na cigáru. to je nejlepší jim říct jak moc jste se v pátek opili, jakože nice kámo, yes cenim a tim to hasne, protože zkusit s nima řešit třeba to, že píšeš nemá cenu. („a co jako píšeš?“ „teď jak byli prázdniny tak jsem nedržel propisku dva měsíce“) tim bych jen krátce chtěla poukázat na to, že v určitý skupině lidí člověk prostě trochu jinak mluví a trochu jinak se chová, vybírá určitý témata který má s těma lidma společný a dává důraz spíš na věci, který ty lidi ocení. (ať už jde o to koliks toho napsal nebo vypil)
mám pocit, že něco o tom co si myslim o fashion jsem už psala, ale asi se tomu nevyhnu, protože je to věc, která mě vlastně fakt sere. v mým okolí se pohybuje fakt dost mladejch lidí, převážně teda kluků, který nejsou schopný řešit nic jinýho než fashion a přijde mi to fakt k smíchu. za prvý si teda nemyslim, že mít styl znamená mít všechno značkový, ale o tom zas jindy, mně jde totiž spíš o ten druh lidí, který tě jsou schopný zhrotit za to, že na sobě nic značkovýho nemáš nebo – nedejbože - že máš dva hypebeast kousky který k sobě nefitujou. vtipný na tom je, že většina těhlech lidí nežije z ničeho jinýho než z kapesnýho od rodičů aby si mohli nakoupit co nejvíc supreme věcí a pak ještě brečet, že maj těžkej život. úplně přesně se mi vybavuje jeden kluk, tušim že je mu třeba šestnáct nebo o trochu víc, chodil s mojí kamarádkou do školy, takže ho občas někde vídám a pokaždý když ho potkám tak bych mu nejradši dala ránu. fakt, myslim to vážně. je to totiž ukázkovej příklad přesně tohohle typu lidí. ta kamarádka s kterou chodil do školy mi ještě vyprávěla, že její spolužák si někde s rodičema na dovolený koupil triko comme des garcons play (takový to bílý triko, kde je jenom červený srdíčko, takže hype) no a ten hypebeast blbeček mu dal hroznou bídu za to, že ho vykrádá a že vůbec neví co to je fashion. z toho bych se fakt odjebala, co vám je. upřímně je mi fakt úplně u prdele kdo má co na sobě a spoustu těch věcí který jsou teď třeba kool se mi líbí, jen fakt nemám prachy na to si je kupovat, plus mi to teda přijde i trošku zbytečný, ale to je zas každýho věc. můj kluk třeba taky tyhle věci trochu sleduje a má je rád, ale aspoň se nechová jako debílek kterej sežral moudrost světa kvůli tomu, že má na sobě něco značkovýho. abych se dostala k tý póze, tak mi jde o to, že na většině těhlech mladejch kluků je fakt vyloženě vidět, že to nosí jen protože je to zrovna hustý a to necenim.
u tý fashion se ale vůbec nechci zasekávat na dýl, protože by mě to zas akorát naštvalo, takže bych se přesunula třeba k sociálním sítím. na facebook seru, tam jsou jen lidi který se zasekli v roce 2012 a pak memes a to je super, takže nemám problém. ale twitter, tyvole, twitter… nevim jak ho mám dlouho, třeba pět let nebo tak nějak a nechce se mi brečet, jak byl starej twitter lepší, jenže se tomu asi nevyhnu. myslim si, že je to tim, že byl dřív českej twitter mnohem uzavřenější komunita s míň lidma, takže se tam ve svý podstatě všichni znali a byli jsme taková parta, co držela pohromadě. bylo nás tam třeba šest co bylo na twitteru jakože „slavných“ a byla hrozná prdel furt tam někoho dissit nebo se s těma lidma poznávat. (poznala jsem přes twitter jak nějaký dobrý kamarády, tak třeba i kluka hahah), jenže teď to už nějak nefunguje. na twitter se totiž naplavilo hrozně moc mladejch lidí, všichni jsou debilní už jen podle těch tweetu (dřív se ty lidi snažili bejt frajeři aspoň na tom twitteru) a počet followers už taky nic neznamená, protože má tisíce teď fakt každej druhej člověk. když jsem já svý doby dosáhla snad prvního tisíce tak to bylo hrozně super, kařdej pátek jsem dostala 50 friday follows a kdykoliv byl beef, ty lidi stáli za mnou. teď jak to píšu, tak si úplně uvědomuju jak hloupě to musí znít, ale na twitteru byla fakt sranda. teď mě twitter vlastně spíš štve, protože je tam náplava lidí u kterých je vidět, že ty tweety píšou snad jen na základě toho, aby měli co nejvíc favs a retweetů, pak věci který jsme všichni už napsali nejmíň stokrát anebo prostě jen debilní čuráci, třeba jako když někdo tweetuje o tom že šňupe kafe a myslí si, že je to hustý... já vám řeknu, že není.
no a nakonec bych se ráda zmínila o lidech, který jsou pozéři na sto procent i v reálným životě. na tohle konto se mi taky okamžitě vybaví jedna holka, s kterou jsem na základce byla kámoška, než se začala chovat jako magor. nějaký lidi říkaj, že už taková není, ale já s ní zažila takový věci, že jsem skálopevně přesvědčená že se nikdy nezmění a pozérka zůstane na věky věků. abych uvedla konkrétní příklady, tak začnu takovejma maličkostmi a vsadim se, že vám teď budu připadat úplně mimo, ale to nevadí. tehdy na tý základce jsem se totiž začala bavit s nějakýma staršíma ročníkama, byla hrozně punk a taky thrasher, protože jsem jezdila na skatu. úplně si vybavuju jednu situaci, kdy jsem se začala bavit s jedním klukem a vždycky jsme řešili muziku, nirvánu, sonic youth, the clash a tak, on se skrze mě nějak začal bavit s touhle holkou, pozval jí do divadla. nikdy nezapomenu na to, že za mnou přišla a řekla mi něco ve smyslu, že potřebuje abych jí řekla něco o nirvaně, protože s nim jde do toho divadla a vůbec jí neposlouchá. třeba o tři tejdny později si na facebook dala fotku smells like the only song you know, takže fakt průser. doteď se tomu musim smát. a těch věcí, který se týkali muziky bylo víc, když mi bylo třináct tak totiž hrozně frčel s-kore a kvůli němu jsme se pak hrozně hádaly, protože jsem jí ho zas ukázala já a byla jsem vždycky hrozně nasraná, že od něj třeba sdílí písničky a říká, že na něj přišla sama a takovýhle věci, zkrátka úplná komedie. dokonce mi jednou tvrdila, že první kontakt poslouchá už od doby kdy byla s rodičema někde na dovolený a ona ta kapela přitom vznikla třeba až o čtvrt roku později… to jsou takový kraviny, dost bezvýznamný, ale já jsem na takovýhle věci fakt háklivá a přísahám, že vycejtim člověka kterej si hraje na něco co není na sto honů. zas abych nebyla zlá jen na ostatní, když mi bylo třeba těch 13 nebo 14 tak jsem taky byla tak trochu píča, jenže jsem z toho naštěstí a na rozdíl od jiných lidí vyrostla.
a ještě krom těhlech lidí, jsou lidi který nemaj takovou tu přirozenou flexibilitu podle skupiny lidí ve který se vyskytují, ale prostě se mění jak chameleon a nepřestanou, dokud na ně nepřijdeš. lidi co se chvástaj, přijdou do hospody s tim, že hej kámo a nějaka další storka, která sic stojí úplně za nic, ale hlavně že jsem frayer. a holky, taky holky který si najdou kluka a zkopírujou do slova a do písmene jeho slovník i chování. každej se trošku partneru přizpůsobí, naladí se na jeho vlnu témat a blabla, ale některý případy jsou vážně extrémní. to se mi zas vybaví jedna slečna, kterou blíže nebudu specifikovat, ale je mi z ní úplně blbě. pokaždý, když narazim na něco co s ní souvisí tak vidim jen to, jak napodobuje svýho kluka a ještě dokonce pár mých myšlenek z dob dávných a to je potom už opravdu bída.
co vy, máte ve svým okolí taky pozéry a nebo jste pozéři vy samy?
