prokletá (srpen 2014)

na silnici se dívám z vejšky

i na lidi, stromy a domy

ale s nadhledem svět nevidim

snažim se

si vzpomenout na ten zimní den

ale je v mlze

a tvůj odchod mě ani netrápí

stejně jako sedět pět hodin v autě

vlastně se usmívám

a mávám turistům

i když nejsou jako já

v krku cejtim mentol

na nohou mouchy

který prosej trochu jako já

chceme vymáchat ty červený prameny v krvi

vyžadujem pozornost a důvěru

trochu nezaslouženou

a k obědu dušený maso

víc polibků

protože žlutejch camelek mám dost

stejně jako rozkousanejch propisek

píšou ale dál

a cigareta v mé ruce dohasíná

podsouváte mi vaše komplexy méněcennosti

zajímavý

ať táhnou

i když já svoje problémy přece vystavuju nejvíc

ale furt ne tolik jako ty

tvoje neustále přirozením zacpaný ústa

všichni máme svoji soudnost

a jinak posunutý hranice

vyšinutý rodiče a prázdný peněženky

falešnej úsměv na tváři

zahalenej kouřem

i slova říkáme furt stejný

pči plný nenávisti k věcem, který milujem

tak nasyp tvejm kamarádům do pití ariel

vyběl jim úsměv

smyj z nich tu špínu

ale vo sobě pochybovat nesmíš

vesmír je plnej zmrdů

a zrovna my dva jsme spolu

tak se usměj

a netvař se, že to neni upřímný

sněz jogurt s kouskama čokolády

posbíráme ty střípky lásky

a co pak s nima?

hodíme je na plynovou bombu

spolu se všema, co nás tolik serou

a z auta hrajou remixy tvejch voblíbenejch songů

a krabička s revolucí leží v šuplíku

připomněla mi tě

ale tuhle havět už nemám v hlavě