oči (březen 2018)
cejtim se jak ve vězení
na oknech mám mříže,
spíš kvůli zlodějům
než mě samotný.
ale postel mám stejně tvrdou
a špinavou
jako v každý cele plný nesnází
nic mi neschazí
krom světla
a pravidelnejch návštěv
je to tok střev
který už nezvládly bejt vně
vlastního bydliště v mym břiše
to nejsou motýlci
je to tok síly
jsou to můry, stvůry
který skotačí pokaždý
když promluvíš
(tiše)
už přichází skrz náměstí plný studen
můžu se v nich utopit
studem
a rozdrásat si kůži až na dřeň
ale moje oči se budou smát
Žádné komentáře:
Okomentovat