divadlo (únor 2020)
čůrám do sprchovýho koutu
v odemčený místnosti místního klubu
mísí se tu hlasy, pivo a světlo
dveře mi drží známej (tak aspoň že se známe)
jsou tři, skládáme pro něj drobný na novou obuv
dokuřujem půlený cíga
dopíjíme poloprázdný piva
kdo najde drink drží ho jak svatej grál
je lehký se radovat, plakat i nadávat
hlavně že se máme s kávovym božkovem v drápech
kam se ztratilo „hlavně že to dává“ se ptáme
panáka desetiletýho malteca
debile, hanáckou pít nebudu a na zemi nesedám vod dob chronickýho zánětu
močový trubice
a mozku
zavoláme vozku, uber za dvě kila místo půl hodiny v busu
“trapný,” kroutíme očima nad patnáctkama
MY jsme URČITĚ byli JINÝ
popíjíme long island ice tea za pět set
se bojim že ještě pět let a budu regulérně chodit do retra
bejt nou fjůčr je nou problém, platim dva panáky a vodu
jedu spát ideálně o půl dvanáctý
když se vyspim a nahodim novej gear snažim se chovat jako bohatý
místo “kurva, ses posral” si užívám nudu
poslední pade na plzeň
poslední cigáro na leden

.