pět

přijde mi krásný uvědomovat si hodnotu pěněz, protože když pozoruji lidi kolem mě, který to vnímaj úplně jinak a z mýho pohledu špatně, je mi z toho smutno

za poslední asi půlrok jsem si zvykla mít peníze a to takovym způsobem, že už si nedovedu představit fungovat jinak a hlavně samozřejmě nechci, protože takhle je všechno jednodusší a mně se jednoduchý věci líbí... abych byla přesnější a trošku se politovala, nemluvim vůbec o žádnej velkejch sumách, vlastně jde o litra na týden plus sem tam nějaký částky z knížek a píčovin, ale v zásadě mi jde o to, že já jsem tohle doposud nikdy nezažila - a teď přijdu k tomu litováni se - nevěděla jsě jaký to je chtít nový boty a koupit si je, nevěděla jsem jaký to je jít jednou za tejden na kafe nebo ve školnim bufetu utratit víc než pade, protože jsem se nenarodila se zlatou lžičkou v prdeli a věci který jsou pro devadesát procent mýho okolí naprosto běžný pro mě byl vždycky nad standard; doma peníze nebyly a já bych je po rodičích ani nechtěla když vidim jaký to je dřít od vejplaty do vejplaty aby bylo na nájem a co žrát, práce nebyla, protože jsem byla malá (haha), nebyl čas, nebyly známy a životopissy asi končily ve spamu

pak přišel boom, knížka a tisíce lidí co to pocenili, stovky co to chtěj a desítky co to koupily, ale já si za těch pár barevnejcj papírku žila tak jak jsem vždycky chtěla, moct jít každej den sednou si někam na kafe nebo žrádlo, koupit si nějakou píčovinu a vlastně jsem zapomněla jaký to je mít v peněžence míň jak pětikilo, pak ten boom opadnul a já byla na nějakou chvíli nasraná, protože všechny ty možnosti zmizely ale najednou přišly známý a přišla práce a s ní zas peníze a zas všechno funguje v podstatě tak jak bych si přála i přes to, že furt může bejt líp

od malinka do mě cpali, že žádný já chci neexistuje a já jsem za to jedině vděčná, že nejsem rozmazlená kunda a že si nějakym způsobem dokážu vážit pěnez a sice dokážu vyhazovat za píčoviny, ale pořád si uvědomuju že to píčoviny jsou a jsem schopná to zhodnotit, vidim že dvacka je dvacka a ne míň a možná můžu znít jako šetřivka co si neumí užít, ale když vidim že si vedle můžu dát kafe o tu dvacku levnější tak si ho dám tam, protože pak to máš během tejdne přes kilo a za měsíc přes pětikilo a to už je rozdíl

závěrem bych chtěla vzkázat všem bohatejm dětem ať přemejšlej, protože se mi xkrát stalo, že se mi něco rozbilo, konstatovala jsem že je to napíču a místo odpovědi se mě zeptali "proč si to teda znova nekoupíš?"